Hrad Klenová


Vznik hradu

Hrad Klenová, připomínaný poprvé roku 1291, kdy jej vlastnil Bohuslav z Klenové, byl postaven na osamělé strmé skále ze dvou stran obtékané Jelenkou, přítokem řeky Úhlavy. Hrad stál opodál zemské stezky, která vedla od královského města Klatov údolím Úhlavy k Železné Rudě a odtud podél Černé Řezné do Bavorska. Doplňoval tak soustavu pohraničních hradů v této části pomezního hvozdu, k níž náležely i hrady Pajrek a Komošín a konečně i rozsáhlé tvrze Opálka, Janovice, Bystřice a Dolany.

Páni hradu

Páni z Klenové patřili k významným českým rodům a zmínky zasluhuje již prvý z nich, Bohuslav, jehož r. 1291 král Václav II. jmenoval do poselstva zastupujícího českou stranu v jeho sporu s bavorským vévodou Ludvíkem.

Počátky hradu

O raně gotické podobě hradu si můžeme učinit z nepatrných zbytků dochovaného zdiva jenom velmi neurčitou představu, ale zřejmě se příliš nelišil od svého pozdějšího nástupce. Nasvědčují tomu zbytky raně gotického zdiva v dnešní věži v západním rohu hradu, u které jsou ještě dochovány zbytky původní hradební zdi, a zbytky zdiva ve vstupní bráně do hradního areálu, k němuž přiléhalo blíže neurčené raně gotické stavení. Kromě jednoduché hradební zdi byl hrad opevněn jenom příkopem a valem. Toto opevnění hradu, který byl zejména od východní strany poměrně lehce přístupný, však nemohlo vyhovovat v 15. století, které se vyznačovalo značným rozmachem palných zbrani. Proto byl nucen jeho tehdejší držitel, Přibík z Klenové a Janovic, pomýšlet na stavbu důkladnějšího opevnění, s níž byla spjata též důkladná přestavba celého hradu.

Přibík z Klenové

Kdy se Přibík z Klenové ujal statku, se přesně neví, ale držel ho až do své smrti roku 1465. Na počátku husitské revoluce byl stoupencem Husovým. Roku 1426 se účastnil dobytí města Stříbra, které pak zůstalo jeho majetkem až do konce husitských válek. Ale roku 1432 uzavřel s rožmberskou stranou příměří a roku 1434 přestoupil na víru podjednou. Na straně husitů byl ještě při obléhání Plzně, kde bylo jeho obojetné jednání odhaleno a Přibík byl nucen uprchnout. Také na straně císaře Zikmunda osvědčil své vojenské umění. Nebyl však jenom válečník, ale i politik, který jako jeden z prvých vystoupil proti králi Jiřímu z Poděbrad.

Stavba nového opevnění

Svých válečných zkušeností Přibík využil při stavbě nového opevnění. V první etapě zpevnil obranu vnitřního hradu. Vnitřní hrad tak byl rozdělen na dvě části, z nichž jihozápadní, ve které byla stará Půdorys hradu věž a jedno obytné stavení (purkrabství), sloužila vojenské posádce. Do této části vedla z předhradí brána, nad niž byla vybudována hranolovitá věž. Z první části hradu do druhé, severovýchodní, se vstupovalo rovněž branou. Nádvoří této části hradu bylo ze tří stran obestavěno budovami, z nichž se dochovalo zejména jihovýchodní křídlo, a to nejenom sklepy, ale i část prvního patra. Pozoruhodný je zde zejména velký sál, který do parkánu vystupoval čtverhranným arkýřem s křížovou žebrovou klenbou. Se sálem po obou stranách sousedily menší místnosti. K této budově přiléhala ještě polygonální kaple, postavená na staré baště. K severovýchodní zdi byla přistavěna velká hranolová stavba, jdoucí až do příkopu, v níž byla vyhloubena hradní studna. Na severní, východní a jižní straně byl hrad nově opevněn mohutnou hradební zdí, z níž vyčnívaly věže umožňující boční palbu. Byl to ve své době velmi moderní způsob opevňování, jehož se pak používalo zejména při stavbě městských opevnění, jak je možno vidět i na hradbách nedalekých Klatov.

Jiří Harant z Polžic a Bezdružic

Roku 1553 koupil ztenčený statek Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, jemuž se v roku 1564 na hradě patrně narodil jeho syn Kryštof, který se proslavil jako cestovatel a spisovatel (vylíčil svoji cestu do Palestiny, kterou podnikl r. 1598 s Heřmanem Černínem z Chudenic), ale především jako hudební skladatel. Změnil několikrát víru a ukončil svůj život pod katovým mečem na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621, tehdy však jako pán na hradě Pecka.

Renesanční přestavby

Za Jiřího Haranta (zemřel roku 1584 ) byly na hradě uskutečněny některé, již renesanční přestavby. V 1étech 1561 - 1584 byla přestavěna budova purkrabství v přední části vnitřního hradu, v níž se zachovaly zbytky sgrafit a renesanční štítek na arkýři. V patře je velký sál s renesančními nástěnnými malbami erbů Harantů z Polžic a s nimi spřátelených šlechtických rodin.

Úpadek hradu

Nejspíše v druhé polovině 17. století byla na gotické hradební zdi a na baště vnějšího opevnění postavena dlouhá, jednopatrová budova, uzavírající předhradí na jižní straně. Hrad, který přestal být na sklonku 17. století střediskem rozsáhlého panství a sídlem jeho feudálního držitele, počal chátrat, takže již r. 1737 z něho zbyly většinou jenom zříceniny, obehnané dvojitým příkopem. Pouze vlevo od vjezdu do hradu bylo několik obyvatelných místností s klenutou kuchyní, nad níž byla sýpka, dále zde byly zděné konírny a dřevěné stavení pro klíčníka. Na počátku 19. století však byla již i tato část hradu ve zříceninách a jenom část sloužila jako sýpka.

Opravy zříceniny hradu

Teprve když r. 1832 koupil statek Klenovou hrabě Eduard Stadion-Thannhausen, majitel rozsáhlého panství Kout-Trhanov na Domažlicku, byla zřícenina hradu opravena a přistavěny nové prostory. V létech 1834 - 1836 byla obnovena stará gotická hradní kaple nad branou vnitřního hradu a vstupní brána do hradu. Tehdy byla také opravena (1832 - 1838) polorozbořená hranolová věž, která byla dostavěna do dnešní výše a ukončena pseudogotickým cimbuřím. Při těchto přestavbách byl také zasypán vnitřní příkop. Přestavěno bylo rovněž podélné stavení ze 17. století.

Změny ve vzhledu hradu

V roce 1838 koupil statek František Václav Veith, zbohatlý měšťan, bratr Antonína Veitha, mecenáše malíře Josefa Navrátila. Již roku 1840 dal nový majitel pseudogoticky upravit novou část hradu. Tehdy také vyzdobil salón nového zámku freskami malíř Josef Navrátil. Ty byly později přikryty tapetami a dochovaly se tak až do dnešní doby. Byl zasypán vnější příkop vlevo od hlavní brány na jižní straně hradu i příkop na severní a východní straně a na tomto prostoru byla založena zahrada. Romantická restaurace hradu v první polovině 19. století částečně narušila jeho původní gotický vzhled, ale sama o sobě je jedním z nejstarších příkladů památkového zájmu u nás.

Do dnešní doby se po tomto složitém stavebním vývoji dochoval zčásti středověký obranný systém a je dosud patrné jeho půdorysné uspořádání. Hrad je obehnán valem a příkopem, který se táhne na severovýchodní straně, kde nebyla přirozená ochrana. Vnější hradební zeď, zesílená hranolovitými a půlválcovími baštami, vznikla za pozdně gotické přestavby v 15. století. Val, příkop a hradební zeď byly i na jižní straně, kdežto na západní straně vnější opevnění schází a je zde jenom val a hluboký příkop vytesaný ve skále. Za vnitřní hradební zdi byla mohutná hranolovitá věž, oddělená parkánem od hradeb. Na nejlépe chráněném místě byl postaven trojkřídlý palác, jehož zříceniny jsou dosud viditelné a který obklopoval malé obdélné nádvoří. Tento palác se západní věží tvoří nejstarší jádro hradu. Poměrně nejlépe se dochoval jižní palác s vystupujícím arkýřem s kaplí, zvanou "husitská". V jeho patře je gotická křížová klenba, poslední zbytek gotického zaklenutí na hradě. Jihovýchodní nároží paláce chrání mohutná půlválcová bašta, která v patře přechází v osmibokou.

Interiér hradu a galerie

Vnitřní hrad má takřka obdélníkový tvar, vybíhá k severozápadu do špičky, kde je velká hranolovitá věž, sloužící dnes jako vyhlídková. Roku 1951 převzal Klenovou československý stát jako významnou kulturní památku. Po tomto roce byl proveden důkladný stavebně historický průzkum hradu a byly renovovány znaky v tzv. Harantově křídle. Státní hrad Klenová byl v r.1964 doplněn ještě galérií výtvarného umění.

[Domovská stránka Retour | Lokalizace na mapě]


[Domovská stránka Retour]
Copyright © 1996 - 2014,
Retour a www.sumava.cz (Šumava.CZ)
Všechna práva vyhrazena.

Apartmány Stará Pošta Apartmány Rudík směnárna RetourEx

Šumava